Duben 2016

Nebuď trapka, i když jsi stará matka

25. dubna 2016 v 21:54 | Vlaďka |  Lifestyle
Je vám pětařicet a očekáváte narození dítěte. Nutno říct, že nejlepší roky na početí máte za sebou, ale to už v tuto chvíli nemá smysl řešit. Ještě před porodem si však dobře rozmyslete, do jaké kategorie matek chcete patřit. Já osobně rozlišuju následující kategorie: matky stylové, biomatky, úzkostné, supermatky, matky, kterým je všechno fuk.

Pokud se jednou rozhodnete patřit do první kategorie, musíte se umět orientovat v módních značkách, a to jak dospěláckých, tak dětských. Nesmíte si myslet, že Kenzo je máslo z Lidlu a značka MK rozhodně nepředstavuje Mlékárnu Kunín. Musíte se také orientovat na sociálních sítích. Čím více, tím lépe. Na tyto sítě dávejte pouze fotografie, které jsou upravené ve photoshopu, nejlépe s filtrem. Buďte na nich vždy oděna v trendy sezónní novince, stejně tak vaše dítě. Pamatujte si, že americký úsměv na fotografiích je minulost! Nyní frčí duck face, takže špulit, špulit a ještě jednou špulit. Pokud vás budou v komentářích chválit, vždy odpovídejte. Používejte výrazy infaltilní a familiérní, např. krásky moje, babulky, miláčci apod. Každý to rád slyší a lidé se za vámi pohrnou. Vždy buďte dokonale nalíčená a sladěná. Vaše dítě musí být rovněž jako ze škatulky. Zapomeňte na obnošené tepláky po starším bratranci a kaučukový dudlík s kopretinou.

Pakliže jste biomatkou, buďte připravena na celoživotní boj za práva dítěte. Neinformované matky budou nad vámi kroutit hlavou a stylové matky s vámi rozhodně kopřivový čaj pít u vás na zahradě nebudou. Vaše dítě do školky nepřijmou, protože neočkované děti tam zkrátka nesmí a navíc se na vás budou hloupě dívat, pokud u zápisu do školky se vaše dítě bude živě domáhat prsu. Naštěstí nenosíte podprsenku. Budete mít také trochu více práce, denně vyvářet a prát látkové pleny, později připravovat jen domácí příkrmy, jogurty, péct pečivo apod. Buďte připravena na to, že doma sice ochráníte své dítě před zkaženým světem médií, ale pak se nedivte, že desetileté dítě je vařené pečené u sousedů a hltá všechny díly Simpsonů, Želv Ninja a hledí na zadek Kardashiance.

Ženy, kterým je nad pětatřicet a ještě k tomu mají první dítě, často spadají do kategorie úkostných matek. Jestli jste úzkostnou matkou, poznáte lehce. Na internetu máte načtené téměř všechno. Od ovulace, bazálního měření teploty, početí, jednotlivých dnů těhotenství, až po porod, vývoj dítěte a dětských chorob. Jste tak vzdělaná, že poučujete nejprve svého gynekologa, později porodní asistentku, pediatra, učitele, vychovatele. Po narození dítěte si vytvoříte excelovou tabulku, kde si pečlivě zapisujete čas kojení, množství vypitého mléka, množství a zabarvení stolice, počet odříhnutí. Vaše dítě monitorujete na každém kroku, nesrovnalosti na monitoru dechu konzultujete s odborníky. Přesně víte, kdy se vaše dítě poprvé usměje a pokud se opozdí o dva týdny, vyžádáte si vyšetření u vývojového psychologa a obviníte manžela, že vám zatajil nesrovnalosti v rodokmenu.
Supermatky jsou nejlepšími manažerkami na světě. Již před porodem máte jasno. Rodina je firma a ta musí vydělávat. Supermatka je zaměstnavatelkou celé rodiny, včetně manžela a tchýně. Nemáte žádnou slabinu, alespoň ne navenek. Doma jste trochu nesnesitelná, protože dítě nespí tak, jak byste si představovala, manžel místo hlídání nemluvněte odjede na fotbal a tchýně dostane žlučníkovou koliku. Kamrádkám se chlubíte tím, že vše lze hravě skloubit a hrdě se chlubíte vyrýsovanou postavou z fitka i domácím štrůdlem.Za krémy a plastickou chirurgii platíte stále více a více, protože jste sice štíhlá, ale daleko více než z fitka z toho, že jste strhaná.

Mohlo by se zdát, že matkám, kterým je všechno fuk, je v podstatě nejlépe. Neřešíte oblečení, kojení X nekojení, psychomotorický vývoj, neřešíte šediny ani pivní pupek manžela. Neřešíte, zda má dítě jednorázové plenky z Tesca, nebo látkové, zda chodí v desti mešících nebo roce a půl, ani to, že místní školka má špatnou pověst. Jste ale tak trochu sama. Nezařazená. Létáte jako ptáček a snažíte se utrhnout, co se dá.
Takže pokud nechceš být trapka, i když jsi stará matka, zařaď se. Vyčnívej,ale jen ve své skupiněÚžasný

Všem trapným pětařicítkám a výše krásné dny přeje
Vlaďka

Krize kam se podíváš

12. dubna 2016 v 6:30 | Vlaďka |  Lifestyle
Poslední dobou mám pocit, že slovo KRIZE mě obklopuje všude kolem. Krizi zažívá rodina, v krizi jsou muži i ženy, krizí jsou zmítáni předškoláci i puberťáci. Firmy mají své krizové manažéry, v práci se školíme, abychom byli vždy připraveni poskytnout krizovou intervenci.

My ženy přestáváme být ženami, těmi, co si rády nechají pomoci do kabátu, nechají si otevřít dveře, obléknou si sukni, nazují podpatky, hlídají rodinné teplo a vychovávají děti. My ženy mluvíme hrubě, nechceme děti, chceme kariéru, pak zase chceme děti, nechceme muže. Když to nejde zuřivě hledáme na internetu kontakty na nejbližší reprodukční kliniku a ty jsou tak v kurzu, že tlačí na naše zákonodárce, aby se zvýšil věk žen, které mohou podstoupit umělé oplodnění. Na rodičovských sdruženích tak stále více budou viděny matky ve věku našich babiček.

Krizi rozhodně nemají kosmetické firmy, estetické kliniky a fitness centra, protože, i když je vám padesát musíte vypadat na čtyřicet, v práci být výkonný na třicet, křečové žíly maskovat značkovými sportovními legínami a brýle na krátkozrakost vydávat za nejmódnější trend.

Muži nejsou manuálně zruční, nejsou vedeni k zodpovědnosti, stále více jich vyhledává "mamahotely", kde jsou svými matkami vnímáni jako šestnáctiletí, ale proč tohle nestrpět, když za dveřmi dětského pokojíčku je klid, vyprané a vyžehlené prádlo a večer co večer tak můžeze vyrážet do baru aniž by vás někdo peskoval. A když přijdou o práci, maminka je polituje, jak je dnešní svět nespravedlivý a že za dob jejich mládí by se to nestalo, a pokud synáček má psí oči, přidá ještě tisícovku z důchodu na přilepšenou. U maminky je totiž mnoho svobody a málo odpovědnosti.

Při prvním problému ženy opuští muže, muži ženy, opuštíme děti, domy, přátele. S dětmi se nemluvíme, nechodíme na procházky, nesdílíme radosti i starosti a pokud na to dítě upozorní, pak většinou křikem, agresivitou, výchovnými problémy. My rodiče rychle utíkáme za odborníky z řad psychologů a psychiatrů a náš nezájem o své děti léčíme antidepresivy.

Stabilita mizí i v práci, máme flexibilní úvazky, pracovní poměry na dobu určitou, práci na dohodu. Tím se zmítáme stále v nejistotě a moc nevíme jak se chovat a jak to zvládat. Většinou nám chybí vzory rodičů, kteří měli stejnou svobodu. Oni ji neměli, oni měli stabilitu. Stabilitu práce a ve většině případů i rodiny. Muž vládl pevnou tvrdou rukou a žena čekala doma na svého hrdinu až přijde ze schůze. Dnes očekáváme muže empaticlého, který si hraje s dětmi, vozí je na kroužky a když je žena v práci déle, udělá večeři.

Každý z nás je jedinečný a každý máme své hranice posunuty jinak. Na pomyslné ose může být krize začátek. Začátek cesty k nějakému cíli. Ale ten už si každý z nás musí vytyčit sám.

Krásné jarní dny bez krizeÚžasný

Vlaďka