Březen 2016

Jak Lvíčci došli do finále

16. března 2016 v 6:00 | Vlaďka |  Lifestyle
Dnes píšu já Emmča, protože s našima se nedá bavit, když se v sobotu hraje finále. Moc dobře si pamatuju, že vše začalo 2. září a hned plamenně proti týmu z Vnorov. Asi dost dobrý oddíl. Mně je to zatím jedno, moc tomu nerozumím.

Lev tehdy zvítězil 6:0, všude kolem mě bylo hlučno a na facebooku se psalo, že nové posily Lva se vytáhly.

Myslela jsem, že ten hluk už neuslyším a za tři týdny je to tady zas! Burácející fanoušci přinesli vítězství Lva nad týmem Dynamo Slovácko, a to dokonce 10:1! Roman Janošík se prý bil jako správný lev, kluk je to šikovný, ale hlavně trenér Karel slavil narozky.Tak všechno nejlepší!

Lvíčcí vítězí i nad úřadujícími mistry ze Včelar 3:2. Je to pecka a já si musela pořádně kopnout. A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká v dalším zápase.

Úžasná atmosféra, kotel fanoušků, malí i velcí, ti vše přispěli k tomu, že Lev zvítězil 13:1 nad Batykáči a musím říct, že Jindra Šinkár zářil skoro jak Jágr. Mě a všecky ženské však zaujalo více tohle:

S Moravským Pískem sice v dalším zápase remízujeme, ale už nad AHC Devils vítězíme s převahou 7:3 a já si všimla, že na hokej začal chodit i můj bratranec Kryštof a s fotkou, kde je zachycený s gólmanem Radkem se chlubil ještě týden ve škole.

Straňanský Lev se veze na vítězné vlně, po dalším skvělém výsledku 5:0 proti Ostrožské Lhotě vítězí nad Kohůty z Bánova 6:1 a Bizoni ti mohli zůstat i doma, jak řekla mamka, protože hra byla v režii pouze našich borců a je to vidět i na výsledku 21:1!

Po Vánocích mě všichni toužebně očekávají, mě se však nechce, raději dopřeju tatťkovi zápas, a to rovnou se Scorpions. Docela jsem se bála, ale zbytečně. Opět vítězství 6:3! Dnes se mi ale vůbec nelíbil rozhodčí, ale první útok si dokázal poradit s každým problémem.

Zatím se mi nehce z bříška ven, raději zpovzdálí sleduju napínavý zápas se Žraloky z Mistřic. Uf, nakonec remíza, ale byl to zápas napínavý od začátku do konce.

Narodila jsem se a playoff je tady! Kluci začínají stylově s hráči se Suché Loze doprovázeni největším počtem fanoušků v celé historii. Já si vyhlédla toho svéhoMrkající

Po napínavém souboji jsme vyhráli 4:3 ale byly to šílené nervy a o zápase se stále ještě mluví, i když jedu na procházku v kočárku.

Na facebooku se píše, že i můj hlas rozhodne. Jdu do toho! Fandím z pohodlí domova a vítězství je opět naše.

Trošku kluky potrápí Plameny Vnorovy a mě trápí prdíky. Ani se nemůžu soustředit, ale nakonec je vše OK a druhé kolo semifinále je vítězné. Jdeme do finále! Jede celá dědina, jen mě nechají doma, protože mi to mamča nedovolí. Nevadí. Taťko, hodně štěstí, vy to dokážete! A příští rok slibuju, že budu ta nejvěrnější fanynkaÚžasný

Emma


Nudný den s/ztrhané matky

7. března 2016 v 20:00 | Vlaďka |  Rodina
Vypli proud, nebo zase ty blbé pojistky! V duchu zakleju a marně se snažím najít zapalovač, který vždycky ležel na stejném místě v kuchyni a dnes tu samozřejmě není. Ve tmě hledám krabici s Nutrilonem, kterou v té tmě shodím na zem. Něco křuplo, z ložnice se ozývá zoufalý hladový křik Emmičky, na stole leží dopis od manžela.

Křik neustává, probouzím se, opět jeden z těch živých snů. Elektřina funguje, ve spěchu dělám mléko, na židli leží pyžamo manžela, který už odjel do práce, dopis na stole není. Škoda,pomyslím si.

Přebalím malého křiklouna a jdeme na krmení. V čase, kdy Emma hltá, já hltám zprávy, čtu emaily a prohlížím si sociální sítě. Zeman chce inkluzi na zkoušku, experimentátor, paní na instagramu pod přezdívkou Klarisa 005 se za šest neděl po porodu dostala na váhu 53, 6 kg, ty dvě kila má v podprsencea neváhá je demonstrovat na fotce v oranžové lambádě, maminka z mimibazaru pod přezdívkou Světluška Jaruška projevila zájem o mé těhotenské šaty. Běžím pro metr, přeměřuju veškeré části oděvu a následně odesílám potřebné informace. Popřeju Světlušce hezký den. Je šest ráno a ještě usínám.

Ve čtvrt na sedm mě budí kňouraní dcery, znovu přebalujeme, malá usíná. V tuto dobu se ze mě stává manažer času i sprinter. Zapínám pračku, sterilizuju láhve a dudlíky, ještě než otevřu lednici vzpomenu si na Klarisu a běžím si stoupnout na váhu. Mám o kilo víc jak Klarisa, v podprsence pouze půl kila, lednici zase zavřu. Píše Linda z mimibazaru, že má zájem o modrou kabelku, barva jí ladí k očím, jen ji zajímá, zda se do ní vejde bochník chleba a dva jogurty. Vytahuju týden starý chleba, že kterého jsem chtěla udělat topinky a těší mě, že bude mít i jiné využití. Soukám ho do modré kabelky, otevírám znovu lednici. Máme pouze jeden jogurt. Odepíšu Lindě a rovněž jí popřeju pěkný den.

Yorkšír Bertík se dožaduje svých potřeb, pouštím ho na dvorek, zapínám myčku, chystám si prádlo na žehlení. Zjišťuju, že mám na sobě stále pyžamo. Dcera volá z lyžáku, že měli hnusnou snídani. Pípně mi zpráva. Píše Světluška, že by ráda viděla šaty v reálu, ať je vyfotím na těhotné ženě. Volám své matce, zda by se u nás mohla na skok stavit. Oblékám jí těhotenské šaty, fotím, odesílám. Popřeju Světlušce úspěšný den. V internetovém obchodě si vyhlédnu nové tričko. Super, ladí ke kočárku, spěšně ho vkládám do košíku.

Emmička se probouzí s křikem a dožaduje se další porce. Je jedenáct hodin, oblékám sebe i dítě a běžím do pojízdné pekárny, protože v naší vesnici není ve 21. století obchod s potravinami. To je jediná chvíle z celého dne, kdy se cítím velmi sebevědomě a krásně, protože věková struktura čekajících občanů se pohybuje kolem 65 a více let. Sebevědomí mi opět klesá v okamžiku, kdy jsem seniorkou pokárána, že jako šestinedělka chodím bez čepice. Protože jsem poslední v řadě, odnáším si poslední dva rohlíky. Bertík vběhl pod pojizdnou pekárnu a nechce odtud ven. Běžím si připravit oběd. Děti z mateřské školy přinášejí zatoulaného Bertíka.

Dcera volá z lyžáku, že sjela kopec a oběd byl ještě hnusnější než snídaně. Světlušce se líbí šaty, zajímá ji však, zda se do nich vejde při váze 75 kilogramů. Volám matce do práce a zjišťuju její aktuální váhu. Odepisuju Světlušce.

Hraju si s Emmičkou, hladím ji po vláscích, jsou to naše něžné chvilky, které si obě užíváme. Později se dávám do vysávaní. Zvuk vysavače miluje a usíná. Volá mi sestra a sděluje mi, že můj blog je podle její kolegyně Mirky slátanina. Linda mi odepisuje, že objevila kabelku, do které se vejdou dva bochníky chleba a o tu moji nemá zájem.

Emmička se probouzí s bolestí břicha. Znovu se ve mně probouzí sprinter. Kapky, cvičení, nošení, kolebání, tišení. Za hodinu ji už nebolí bříško a začne křičet hlady. Venku se stmívá, na procházku už nepůjdeme, hrajeme si na dece. Dostanu obrovský hlad a vytahuju rohlík, jeden, ten druhý si nechám na snídani. Pekárna přijede zase až zítra v jedenáct. Na chlebu je plíseň. Světluška se dotazuje, zda je možné si šaty vzít na večeři se svým ex. Odepisuju Světlušce, že jestliže je její ex zatížený na plnoštíhlé macaté ženy, pak ať si je jistě vezme.

Je půlnoc, Emmička si chce stále hrát, vrtí se, dožaduje se pozornosti. V polospánku ji chvíli nosím až usíná. Světluška už nepíše. Klarisa 005 dostala střevní chřipku. Na instagramu ukazuje demonstativně Endiaron. Internetový obchod mi sděluje, že zatímco jsem váhala, tričko dělá radost někomu jinému.

Hezké sny o čemkolivÚžasný

Vlaďka