Mých prvních 14 dnů s Emmou

14. února 2016 v 6:00 | Vlaďka |  Rodina
Emma je na světě! Už se to zdálo téměř nemožné, ale nakonec ve dvaačtyřicátém týdnu vykoukla na svět a byla prostě tady.
První den u mě propuká naprosté nadšení z toho, že to mám to za sebou, na mobilu pípají gratulace, jsem natolik euforická, že po osmihodinovém porodu si odpojím infuzi, jdu do koupelny, ještě si po sobě uklidímRozpačitý a už tu mám na porodním pokoji exkurzi žákyněk i s paní učitelkou a staniční sestrou, které mi hromadně gratulují a oznamují mi, že to jediné křičící dítě na novorozeneckém oddělení je to moje. Zálibně si prohlíží pokoj a veškeré vymoženosti, které může žena při porodu použít jako je porodnická stolička, gymnastický balón, porodnické lůžko a paní učitelka se zvědavě ptá v jaké poloze rodila maminka, tou mám být já, načež staniční sestra jí stroze odpovídá, že maminka toho měla dost a byla ráda, že si lehla.
Odpoledne mě překládají na oddělení šestinedělí. Jsem sama na pokoji, zato mám zde televizi a sociální zařízení, o které se dělím s vedlejším pokojem. To, že zde mám televizi jsem si uvědomila, až při návštěvě mého muže a dcery, zato toaletu a sprchu jsem potřebovala neustále, ovšem musela jsem neustále klepat, abych náhodou nepřepadla maminky z vedlejšího pokoje. Jelikož se tam neustále měnily, nebylo možno si domluvit žádný signál, a tak často docházelo k trapným situacím.

Od první chvíle po porodu začaly závody v kojení. Každá z těch dříve zcela normálních ženských se proměnila v jakousi manufakturu na mléko a hnána koňskou silou se snažila ze sebe vyprodukovat co nejvíce mateřiny, za což byla oceněna nejen sestrami, ale i klidným miminkem, a tak celou noc po chodbě šoupaly vozíky s novorozenci, kteří byli před každým kojením váženi a stejně tak po něm. Bohužel v mém případě, pokud bych se na takové podnikání dala, ihned bych zkrachovala, protože i třetí den jsem byla totální outsider a mé dítě bylo nejhlasitějším na celém oddělení. Nepomohla ani slova zkušené sestry, která tvrdila, že do rána se ze mě určitě stane Dolly Buster.

Čtvrtý den jsme šli domů a já se neskutečně těšila na mé blízké, i když mě překvapilo, že se nevejdu do kozaček, protože jakmile se ze mě stávala Dolly Buster nahoře, natekly mi kotníky do obřích rozměrů, a tak jsem z porodnice šmatlala v rozepnutých kozačkách, s vytahaným břichem a do toho jsem začínala natahovat (poporodní blues), protože jsem se dozvěděla, že doma neteče teplá voda. Vévodkyni Kate při odchodu z porodnice jsem nepřipomínala ani z rychlíku.

Dalších šest dnů, na které jsme se tak dlouho těšili, že je strávíme společně s miminkem, se neslo v duchu řešení problému s vodou, kojení, dokrmů, prvních bolestí bříška, nevyspání a nakonec virózy, která postihla celou rodinu, mimo mě a Emmu.

Za prvních čtrnáct dnů jsem ale zjistila několik důležitých věcí:
  1. Už podruhé v životě nepotřebuju televizi, dívám se na Emmu.
  2. Porod mi ukázal jakou mám oporu ve svém muži.
  3. Emmě nevadí hluk kávovaru a je taťkův velký hokejový fanoušekMrkající
Pěkné dny přeje

Vlaďka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jkamionkova jkamionkova | E-mail | Web | 16. února 2016 v 17:52 | Reagovat

Gratuluji k narozeni miminka! Uzivejte si vsech tech uzasnych momentu! Jak uz jiste vite, deti rostou velmi rychle a v pripade druheho potomka to me osobne prijde jeste rychlejsi :)

2 Vědunka Vědunka | 16. února 2016 v 20:27 | Reagovat

[1]: Děkuji, máte naprostou pravdu 😊☺

3 MIrka MIrka | E-mail | Web | 27. února 2016 v 15:10 | Reagovat

Moc Vám gratuluji k narození dcerky. Ať je hlavně zdravá a usměvavá. Taky jsem si oba návraty z porodnice malovala úplně jinak. U prvního syna jsem jako prvorodička byla vytřepaná ze všeho a u druhé syna jsem hned po příchodu z porodnice chytila zánět prsu s teplotou. Ale jak jsme se pak sžili, tak už byl čas si ty krásné chvíle s dětmi užít. Tak užívejte, čas opravdu rychle letí.

4 Vědunka Vědunka | 1. března 2016 v 14:12 | Reagovat

[3]: Děkuji, už máme za sebou první měsíc, utíká to a lepší se to.

5 Káťa Káťa | E-mail | 20. března 2016 v 19:52 | Reagovat

Dobrý den paní Vlaďko, uplnou nahodou jsem na instagramu narazila na Vaši fotku s dcerou, zaujala mě, protože tam stalo "Emma", klikla jsem na Váš profil a pak na Váš blog, i má dcera se jmenuje Emma s dvěma eM , Vaše holčička mi přišla i podobně stará a tady koukam, že se narodila 28.1.2016, stejně jako moje Emma :) ne nedělam si srandu...a aby toho nebylo málo, i já jsem rodila až ve 42.týdnu :) :) Mějte krásný den :) Káťa

6 Vědunka Vědunka | 21. března 2016 v 6:48 | Reagovat

[5]: Dobrý den, Katko, to jsou krásné životní náhody. Tak ať nám ty Emmičky hezky rostou a dělají samou radost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama