Než se vydám do porodnice

19. ledna 2016 v 20:02 | Vlaďka |  Rodina
Konečně je to tady! Šest až osm týdnů před datem porodu nastupujeme na mateřskou, pokud jsme měly to štěstí, že nám bylo relativně dobře, těhotenství jsme si užívaly a nemusely ho trávit v nemocnici či doma na neschopence. Vždyť už se taky zadýcháváme, připomínáme trochu velrybu a nedá se s námi o práci vůbec bavit, stejně přemýšlíme na tím kočárkem, co jsme ho minulý týden viděly na instagramu.
Jenže, než se vydáme k porodu je třeba udělat spoustu věcí:

1. U svého gynekologa vyzvednout jím potvrzenou žádost o podporu v mateřství s předpokládaným datem porodu. Ten pak odevzdat u svého zaměstnavatele, který ho předá příslušné správě sociálního zabezpečení. Tento postup se týká však pouze žen, které jsou zaměstnané, v jiném případě situaci řešit přímo na správě sociálního zabezpečení a úřadu práce. Je dobré se také pozeptat, kdy obvykle dávka bývá vyplacena z důvodu nastavených plateb v bance apod., a dále jak postupovat po vyčerpání nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
a nebo

2. Nastal čas připravit domácnost na to, že se zde bude vyskytovat novorozeně. Někdy to jde těžce, protože potenciální sourozenec v pubertě a osmdesátiletá babička mají rádi svůj klid, řád a to, že by se jim něco mělo měnit, že by mohli uvolnit kousek svého prostoru je takřka nemožné, takže zjišťujete, že ten kurz managementu a strategie se vám hodil, jen kdybyste ho téměř celý neprospala. S manželem pak vedete debatu o tom, že je vážně třeba vymalovat a odstranit stoleté pavučiny, protože do takového prostředí dítě neporodíte.

3. Když máte konečně vymalováno a uklizeno, nakonec se zapojili všichni, dostanete dokument do porodnice, který se týká jména očekávaného dítěte a strhne se další vášnivá debata. Jako žena činu, která ví, že emoce se klidní při dobrém jídle, pozvete dceru i manžela na večeři a pokoušíte se na dané téma jednat. Raději děláte, že neslyšíte návrhy patnáctileté dcery, která, když už má mít sourozence, tak přece musí být jedinečný, takže hýří jmény typu Otýlie, Cecílie, Kryšpín a Oskar. Nato manžel jde do hlubin svého rodu a vzpomíná na dávné významné potomky jejich rodiny, kteří by si zasloužili dalšího pokračovatele. Po půl hodině sedíte jako slepice a říkáte si, že jste byla hloupá, když jste nechala diskutovat o jméně dítěte a jste rozhodnuta, že debata je u konce a jméno zběsile napíšete v nemocnici při porodních bolestech, samozřejmě to vaše vysněné.

4. Další důležitou záležitostí je výběr porodnice. Možná máte od začátku jasno, možná ne a rozhodujete se na základě zkušeností svých kamarádek, maminkovských webů, recenzí, doby dojezdu apod. Co se ale osvědčilo mně, je popřemýšlet, jaká vlastně jsem - jak zvládám bolest, jestli jsem ráda vedena, nebo za všech okolností se rozhoduju sama, jestli chci porod bez medikamentů, nebo jsem jim nakloněna, zda je pro mě důležité rodinné prostředí minimální zásah personálu, nebo naopak jsem ráda, když je vše pod kontrolou? Já osobně jsem se rozhodla, že si domluvím v porodnici termín a půjdu se tam podívat. Obrátila jsem se na porodní asistentku, která vede předporodní kurzy v místě bydliště a poprosila ji, zda bych se mohla i s manželem jít do porodnice podívat, zeptat se na vše, co mě zajímá, včetně vedení porodů a přípravy tašky do porodnice. Na začátku našeho hovoru jsem jí sdělila, že na předporodní kurzy nechodím, chodit nebudu a vysvětlila také důvody, zejména ten, že jsem původní profesí dětská sestra a na dětském oddělení jsem pracovala osm let a nadále s dětmi pracuji, i když v jiné profesi. Bylo mi však sděleno, že pokud neuhradím 1500 Kč jako za předporodní kurz, návštěva mi nebude umožněna, ale samozřejmostí je, že otec u porodu bude zdarma. Asi nemusím psát, že jsem tímto přístupem byla více než překvapena a obrátila se přímo na kamarádky, které ještě v nemocnici mám a návštěvu si dohodla, samozřejmě bez poplatku, a strávila i se svým manželem pěkné odpoledne, kdy nám bylo vše ukázáno, vysvětleno a ujistila jsem se, že tady zkrátka rodit chci.

5. Pro miminko musíte zařídit následnou péči pro propuštění z porodnice, je tedy nutné ještě před porodem zajistit pediatra. Já osobně mám dobrou zkušenost s dětskou lékařkou, ke které jsem chodila ještě já, nyní moje dcera, takže volba byla jasná.

Věcí, co musíme zařídit je daleko více, ale hlavně, důležité je mít se rád, užívat si to, radovat se z malých věcí, které dělají ty velké.

Krásný týden plný radostných událostí přeje
Vlaďka

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama