Leden 2016

Dopis miminku

27. ledna 2016 v 6:00 | Vlaďka |  Rodina
Dobré ráno,
jednou jsem četla, že žena v očekávání má svému miminku napsat dopis, který si později děťátko přečte.
Přiznám se, že nápad napsat dopis se mi honil hlavou až v posledních chvílích těhotenství, kdy pro mě již bylo čekání velmi náročné. Zároveň jsem si říkala, že je to intimní věc, která nepatří na blog, nicméně pak jsem se rozhodla dopis zveřejnit, třeba pro inspiraci dalším maminkám, zkrátka nejste v tom samy.Usmívající se

Milé miminko,
od první chvíle jsi mi změnilo život. Nejprve zavládlo nadšení, úlek i rozpaky a pak nastal devítiměsíční život 2 v 1.
Dnes už si ani neumím představit jaké to bude, až nebudu cítit Tvé nožky na mých žebrech, nebudu chodit pětkrát za noc na tolaletu, nebudu spát pouze na levém boku, dýchat jako vagón plný uhlí a zapomínat i na to, jak se jmenuju.

Prožili jsme spolu mnoho událostí, radostných i smutných chvil, obav o Tebe, Tvé zdraví. Moc se na Tebe všichni těšíme a obdivujeme Tvou vytrvalost a zarputilost. Chápu, že jsi chtělo mamince umožnit, aby stihla místo porodnice pár dnů po termínu premiéru Lídy Baarové, taky chápu, že jsi chtělo, aby si ségra opravila známku z chemie a připravila se na olympiádu z francouzštiny, aby taťka v klidu dojel z Dobrušky a měl čas už jen na Tebe, aby babička konečně koupila čepičku, ve které pojedeš z porodnice a aby Tvůj bratránek Kiki dal baterky do kolébky, aby Tě nemusel kolébat vlastní silou. Budeš jistě chytré dítě, to přece víme, nemůžeme se dočkat okamžiku, kdy poprvé uvidíme Tvou tvářičku a začnou dohady o tom komupak jsi podobné a babičky budou vytahovat fotografie Tvých rodičů v dětském věku.
Pokud si to tedy rozmyšlíš a vyklubeš se brzy na svět, budeme ti nejšťastnější lidé na světě.
Tvá maminka

PS: V poslední době mě zaujala akce, kterou pořádají některé maminky před příchodem dítěte na svět. Nazývá se Baby shower a je uspořádána v těhotenství maminky, kdy se sejdou společně s kamarádkami a radují se z budoucího příchodu miminka. Maminka i dítě jsou obdarování dárky, dostávají milá přáníčka, maminka se těší z toho, že jí všichni chválí rostoucí bříško a celá oslava je velmi něžná a ve znamení radosti z příchodu nového človíčka. Docela mě mrzí, že jsem takovou oslavu neuspořádala, ale myslím si, že oslav narození bude ještě dostatekUsmívající se
Krásné dny přeje
Vlaďka

Než se vydám do porodnice

19. ledna 2016 v 20:02 | Vlaďka |  Rodina
Konečně je to tady! Šest až osm týdnů před datem porodu nastupujeme na mateřskou, pokud jsme měly to štěstí, že nám bylo relativně dobře, těhotenství jsme si užívaly a nemusely ho trávit v nemocnici či doma na neschopence. Vždyť už se taky zadýcháváme, připomínáme trochu velrybu a nedá se s námi o práci vůbec bavit, stejně přemýšlíme na tím kočárkem, co jsme ho minulý týden viděly na instagramu.
Jenže, než se vydáme k porodu je třeba udělat spoustu věcí:

1. U svého gynekologa vyzvednout jím potvrzenou žádost o podporu v mateřství s předpokládaným datem porodu. Ten pak odevzdat u svého zaměstnavatele, který ho předá příslušné správě sociálního zabezpečení. Tento postup se týká však pouze žen, které jsou zaměstnané, v jiném případě situaci řešit přímo na správě sociálního zabezpečení a úřadu práce. Je dobré se také pozeptat, kdy obvykle dávka bývá vyplacena z důvodu nastavených plateb v bance apod., a dále jak postupovat po vyčerpání nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
a nebo

2. Nastal čas připravit domácnost na to, že se zde bude vyskytovat novorozeně. Někdy to jde těžce, protože potenciální sourozenec v pubertě a osmdesátiletá babička mají rádi svůj klid, řád a to, že by se jim něco mělo měnit, že by mohli uvolnit kousek svého prostoru je takřka nemožné, takže zjišťujete, že ten kurz managementu a strategie se vám hodil, jen kdybyste ho téměř celý neprospala. S manželem pak vedete debatu o tom, že je vážně třeba vymalovat a odstranit stoleté pavučiny, protože do takového prostředí dítě neporodíte.

3. Když máte konečně vymalováno a uklizeno, nakonec se zapojili všichni, dostanete dokument do porodnice, který se týká jména očekávaného dítěte a strhne se další vášnivá debata. Jako žena činu, která ví, že emoce se klidní při dobrém jídle, pozvete dceru i manžela na večeři a pokoušíte se na dané téma jednat. Raději děláte, že neslyšíte návrhy patnáctileté dcery, která, když už má mít sourozence, tak přece musí být jedinečný, takže hýří jmény typu Otýlie, Cecílie, Kryšpín a Oskar. Nato manžel jde do hlubin svého rodu a vzpomíná na dávné významné potomky jejich rodiny, kteří by si zasloužili dalšího pokračovatele. Po půl hodině sedíte jako slepice a říkáte si, že jste byla hloupá, když jste nechala diskutovat o jméně dítěte a jste rozhodnuta, že debata je u konce a jméno zběsile napíšete v nemocnici při porodních bolestech, samozřejmě to vaše vysněné.

4. Další důležitou záležitostí je výběr porodnice. Možná máte od začátku jasno, možná ne a rozhodujete se na základě zkušeností svých kamarádek, maminkovských webů, recenzí, doby dojezdu apod. Co se ale osvědčilo mně, je popřemýšlet, jaká vlastně jsem - jak zvládám bolest, jestli jsem ráda vedena, nebo za všech okolností se rozhoduju sama, jestli chci porod bez medikamentů, nebo jsem jim nakloněna, zda je pro mě důležité rodinné prostředí minimální zásah personálu, nebo naopak jsem ráda, když je vše pod kontrolou? Já osobně jsem se rozhodla, že si domluvím v porodnici termín a půjdu se tam podívat. Obrátila jsem se na porodní asistentku, která vede předporodní kurzy v místě bydliště a poprosila ji, zda bych se mohla i s manželem jít do porodnice podívat, zeptat se na vše, co mě zajímá, včetně vedení porodů a přípravy tašky do porodnice. Na začátku našeho hovoru jsem jí sdělila, že na předporodní kurzy nechodím, chodit nebudu a vysvětlila také důvody, zejména ten, že jsem původní profesí dětská sestra a na dětském oddělení jsem pracovala osm let a nadále s dětmi pracuji, i když v jiné profesi. Bylo mi však sděleno, že pokud neuhradím 1500 Kč jako za předporodní kurz, návštěva mi nebude umožněna, ale samozřejmostí je, že otec u porodu bude zdarma. Asi nemusím psát, že jsem tímto přístupem byla více než překvapena a obrátila se přímo na kamarádky, které ještě v nemocnici mám a návštěvu si dohodla, samozřejmě bez poplatku, a strávila i se svým manželem pěkné odpoledne, kdy nám bylo vše ukázáno, vysvětleno a ujistila jsem se, že tady zkrátka rodit chci.

5. Pro miminko musíte zařídit následnou péči pro propuštění z porodnice, je tedy nutné ještě před porodem zajistit pediatra. Já osobně mám dobrou zkušenost s dětskou lékařkou, ke které jsem chodila ještě já, nyní moje dcera, takže volba byla jasná.

Věcí, co musíme zařídit je daleko více, ale hlavně, důležité je mít se rád, užívat si to, radovat se z malých věcí, které dělají ty velké.

Krásný týden plný radostných událostí přeje
Vlaďka


Co mě zajímá v lednu

11. ledna 2016 v 15:27 | Vlaďka |  Lifestyle
Dnešní článek na téma Co mě zajímá v lednu, aneb mých několik lednových tipů.

Filmů o osudových ženách není nikdy dost. Přiznám se, že v lednu jsem měla v plánu navštívit dvě premiéry, ale matka míní, dítě, i to nenarozené, mění, takže nejspíš neuvidím ani jednu. První film je dokument od mé oblíbené režisérky Heleny Třeštíkové - Zkáza krásou, který měl premiéru v minulém týdnu. Film vychází z rozhovoru, který se odehrál před dvaceti lety mezi režisérkou a herečkou, dle recenzí se jedná o ucelenou kinematografickou tvorbu dotvořenou dobovými záběry, které nám byly dosud neznámé. Za mě obrovská zvědavost.

Druhý je celovečerní film režiséra Filipa Renče - Lída Baarová, který si odbyde svou premiéru 21. ledna. V jednom z rozhovorů režisér prohlásil, že film nosil v hlavě patnáct let, než se podařilo jej realizovat. V hlavní roli se představí Táňa Pauhofová.


Snacha Heleny Třeštíkové Radka je pro mě nedávným velmi příjemným objevem. Právnička, maminka dvou malých dětí, blogerka a spisovatelka je pro mě nadějným zjevením české soudobé literatury a přiznám se, že její kniha, mimochodem po prvním vydání beznadějně vyprodaná, To prší moře je knihou, kterou nepustítě z ruky a tajně ji v noci budete číst pod lampou, jen, abyste se dozvěděli jak dopadne osud Hanky, která se pere s ranami osudu a kterou máte chuť občas vyliskat, občas si zapláčete, obzvlášť pokud s vámi cloumají těhotenské hormonyPlačící Pžiznám se, že pro mě jsou inspirující i mateřské postřehy, kterými Radka Třeštíková pravidelně zaplavuje facebook.


A teď trochu z jiného soudku. 2. ledna odstartovala Tříkrálová sbírka, akce pořádaná Charitou České republiky. Koledování má hlubokou tradici, kdy dříve chodily chudé děti převlečené za Tři krále a přinášely požehnání do domovů. Požehnání králů mělo ochraňovat příbytky lidí, kteří děti obdarovávali sladkostmi a malými dary. Po revoluci bylo obnoveno koledování v roce 2000 a obzvláště u nás na Slovácku se setkává s velkou oblibou. Výtěžek putuje zejména potřebným rodinám, dětem, seniorům právě v té lokalitě, kde byly peníze vybrány a dále pak na činnost některých sociálních služeb, pořízení vybavení a pomůcek pro nemocné a potřebné. Pro mě je to krásná tradice, několikrát jsem osobně byla vedoucí skupinky koledníků a několikrát jsem sama maminkám samoživitelkám v nouzi, do které se dostaly ne vlastní vinou, doporučila možnost získání financí právě z výtěžku Tříkrálové sbírky. Mějme tedy otevřená svá srce a domovy pro tyto koledníky.


Nevím, jak to máte vy, ale já pokud cestuji, což teď bohužel nejde, ráda na cestách poznávám nové kavárny jako milovnice kávy. Kromě kávy a způsobu přípravy si vždy všímám zařízení kavárny, obsluhy, nabízeného sortimentu a lidí, kteří v kavárně sedí a do ní přicházejí. Pro mě to vždy bylo místo na čtení, relax, ale i psaní diplomky, standardů apod. A co říkám na děti v kavárně? Mě rozhodně neruší více, než senior na mě najíždějící s vozíkem v Kauflandu. Takže buďme k sobě tolerantní a shovívaví, vždyť každý věk a každé životní období má své kouzlo a je hloupost nechat si ho protéct mezi prsty.
Hezké chvíle v kině, knihovně, vaší oblíbené kavárně, či jinde
přeje
VlaďkaÚžasný


Pět nej v těhotenství

7. ledna 2016 v 14:11 | Vlaďka |  Rodina
Těhotenství je požehnaný stav, už říkaly naše babičky, ale z vlastní zkušenosti radím nepídit se po zkušenostech svých matek, natož babiček, protože se ještě dlouho budete otřepávat z jejich mnohdy hrůzostrašných historek.
Pokud jste v očekávání, a nebo jste teprve ve fázi plánování, mohlo by se vám hodit pět nejlepších a pět nejhorších věcí na těhotenství, upozorňuji, že z mého pohledu, protože každá jsme jiná, stejně tak každé těhotenství je jiné a naše prožívání se může značně lišit.

Pět NEJlepších věcí na těhotenství
  1. Stala jste se konečně ženou! A to opravdovou. Sice jste byla doteď samostatná, měla byt, chodila do práce, platila účty, přijímala nové zaměstnance, ale pořád jste byla ta, která tohle všechno musí zvládat levou zadní, protože přece nemáte dítě, nebo má jen jedno, a to je jako nic.
  2. Jste opečovávaná! Užijte si to. Už nikdy se o vás takhle rodina a kolegové nebudou starat, už nikdy nezažijete tolik dotazů na to, jak se vám daří a jak vše zvládáte, už nikdy vám nikdo nedá přednost v řadě na maso, obzvlášť pokud je vám nad pětatřicet, už nikkdy vám neodpustí policista pokutu za špatné parkování.
  3. Jste krásná! Možná si to nemyslíte, necítíte se zrovna ve své kůži, ale nosíte pod srdcem nový život a vyzařuje z vás něha a stáváte se jemnější a ženštější. Nerezignujte na svůj vzhled, ba si to vychutnejte se vším všudy, hezky se oblékejte, naličte se, zajímejte se dění kolem sebe.
  4. Jezte co vám chutná! Kdy jindy si to múžete dovolit. Poslouchejte vlastní tělo a ono vám samo napoví, co miminko potřebuje nejvíc. Nestresujte se tím, že sousedka přibrala jen osm kilo, zatímco vy jste v sedmém měsíci jako velryba křížená se slonem.
  5. Těhotenství je výzva! Výzva k poznání sama sebe, za pár měsíců bude hrát novou roli matky, která si odbude premiéru v porodnici, ale derniéru mít nebude. Těhotenství je taky výzva popřemýšlet nad svým životem, prací a dalším sebevzděláním. Tak proč toho nevyužít.Mrkající
Pět NEJhorších věcí na těhotenství
  1. Je vám špatně! Někdy první trimestr, někdy i celé těhotenství, někdy vůbec. Nejprve se nemůžete na některé své dříve oblíbené potraviny ani podívat, trpíte závratí a sklonem k mdlobám, později vás bolí celé tělo, jste nešikovná a noci trávíte luštěním sudoku či žehlením výbavičky, protože kopance a vrtění vašeho miminka vám nedají spát.
  2. Nikdo s vámi nepočítá! Jaknile oznámíte v práci, že jste těhotná, všichni se sice nad vámi budou rozplývat a přát vám k tomuto stavu, ale zároveň za dveřmi budou probíhat skryté debaty kdy asi půjdete na neschopenku, koho dát na vaše místo. Zapomeňte na to, že by vás zaměstnavatel ještě vyslal na nějaký zajímavý seminář, to je pro něj přece ekonomicky nevýhodné.
  3. Sbohem večírky nad skleničkou! Alkohol je v těhotenství pasé. Pokud někdy zhřešíte vinným střikem, výčitky mít nemusíte. Večírky zvášť v pozdějším těhotenství se stávají rovněž záležitostí ojedinělou. V devátém měsíci opravdu nemyslíte skoro na nic než na blížící se porod a tak trochu nechcete kazit večírek ostatním tím, že budete zívat, vrtět se na židli a stěžovat si na bolest zad.
  4. Bez náboje! Jste unavená, mozek je přeprogramovaný, klienty vnímáte jen částečně a pracovní entusiasmus vás opustil. V druhém trimestru však můžete pociťovat naprostý opak.
  5. Lítost nad lítost! Marnost nad marnost. Jste lítostivá, plačtivá, rozhodí vás každá hloupost. Na druhou stranu zase máte výbuchy smíchu nad věcmi, kterým se nikdy, ale vážně nikdo nesměje. Partner vás nechápe, ať udělá co udělá vždycky je to špatně, a tak se raději uklidí, abyste měla klid načež je vám zase líto, že není s vámí a že se vám vyhýbá. Fuj, někdy je to děs.S vyplazeným jazykem
Když to však shrnu suma sumárum, tak u mě ty hezké chvíle po celou dobu převládaly a cítila jsem se dobře. A jak to máte vy?Mrkající

Jak říct, jsem v tom

6. ledna 2016 v 14:23 | Vlaďka |  Rodina
To, čemu jsem se spoustu let vyhýbala, je rázem tady a já nevím jestli se smát, nebo plakat. Znáte ten pocit, když něco chcete, snažíte se toho dosáhnout a pak je to tady a vy rázem nevíte, co s tím.

Dvě čárky na těhotenském testu začátkem května na mě výhružně svítily a další dva testy a ultrazvuk to jenom potvrdily - bude nás o jednoho človíčka víc.Tisíckrát přemýšlíte, jak to sdělit partnerovi, v hlavě se vám honí romantické filmy, ve kterých se vždy hrdinové dojímají a následuje plánování dětského pokoje, obvolání členů rodiny, záplava květin... A protože se znám, romantický scénář jsem zavrhla ihned, nahlédla jsem, zřejmě pod návalem množících se hormonů, na maminkovské weby, které se nápady hemžily - botičky, dudlíky, večeře při svíčkách. Nakonec jsem si řekla, že vše nechám až na tom jaká bude v den D konstelace hvězd.

V osudný den přítel se vrátil z Prahy a měl pro mě obrovské překvapení (kdyby věděl, jaké mám jáMrkající), začal vytahovat z cestovní tašky neskutečné věci. Sportovní trička, legíny, funkční prádlo, růžové šortky, vše ve velikostech chodící panenky, kterou nostalgicky schovává u sebe moje babička, a s jiskrou v oku mi sdělil, že právě teď nadešla ta chvíle, kdy jsem adekvátně vybavena k tomu, abych se připojila k jeho aerobním aktivitám. Trval na tom, že si je ihned musím zkusit, a tak ani jsem se nanadála, už jsem na sebe soukala neonové šortky sic mi síly stačily. Jo, kdybys,hochu, věděl...

Nadšení jsem mu nekazila, obzvlášť, když začal plánovat, jak si uděláme sportovní víkend a pak i ty další a další. Romantická večeře se nekonala, trochu jsem byla na sebe naštvaná, že jsem dudlík, ani botičky nekoupila, ale vážně si nejsem jistá, že by to zaregistroval.

Večer jsem už nervózně pešlapovala, nemyslela na nic jiného, než na to, jak takovou událost sdělit. Když byl přítel v koupelně, vzala jsem tisíckrát ochytaný těhotenský test a před očima mu s ním zamávala, že si chudák ani nestačil všimnout o jaký papír se jedná.

Ráda na tu chvíli vzpomínám, nakonec jsme si i v průběhu těhotenství zaběhali a zacvičili, i ty šortky jsem nějakou dobu ještě využila.Usmívající se Každou chvíli přivítáme to naše miminko na svět a pak těch šortek bude muset taťka koupit víceMrkající